Matematická pohádka

Bylo nebylo. V jednom lineárním prostoru nad tělesem reálných čísel vznikla náboženská
soustava matic tajného řádu n uctívající charakteristický polynom Fí. Maticí představenou
této sekty byla sama Adjungovaná. Ta záviděla království mocného Logaritmu, že si
skoro všechny funkce spokojeně konvergují, a tak se rozhodla, že království zničí.
Pamětliva legendy o porážce kruté Derivace věděla, že musí nejprve zneškodnit
Integrál. Ale jak? Začala si pročesávat algebraické doplňky a vtom jí bleskla diagonálou
spásná myšlenka. "Sestry", promluvila vzrušením tak hlasitě, že některé matice leknutím
provedly i 3 elementární úpravy najednou, "musíme se zmocnit krásné Konstanty, dcery
prince Arcus von Sina a princezny Sin(x). Vyšleme proměnnou Xí, která vláká Konstantu
do nekonečně-dimenzionálního prostoru!"

Adjungovaná matice by se nejradši Hermitovsky transponovala jakou měla dobrou
náladu. Počítala s tím, že jí pomohou dvojčata Nekonečnovi. Ty nikdo od sebe
nerozeznal; však se lišila jenom mateřským znamínkem. Navíc bratři Nekonečnovi nikdy
králi neodpustili, že je prohlásil za nevlastní a vyhnal za devatero prvočísel, až na samé
konce reálné osy. Adjungovaná matice dala přivést homogenní soustavu lineárních
algebraických rovnic a poručila jí, aby se vyřešila. Když po chvíli vyšla proměnná Xí,
nechala jí Adjungovaná blížit k Plus Nekonečnu, které jí ukázalo cestu ke Konstantě.

Mezitím si malá Konstanta nic netušíc nevinně hrála se svou kamarádkou exponenciální
funkcí na divergovanou, když tu najednou spatřila proměnnou Xí. "Že si mě nepřičteš!",
zavolala proměnná Xí (sčítání byla nejzamilovanějsí operace Konstanty). Důvěřivá
Konstanta si Xí přičítala a přičítala, až se ocitla v okolí Nekonečna a propadla se do
nekonečně-dimenzionálního prostoru. "Cha, chá", rozléhal se ďábelský smích
Adjungované matice lineárním prostorem, "teď zničíme Integrál!" Když se princ Arcus
dozvěděl, co se stalo, šel se poradit s Integrálem jako posledně. "Adjungovaná matice
vězní Konstantu", stěžoval si plačky Arcus, "nemohl by ses pokusit ji
vysvobodit?" "Určitě," odpověděl Určitý Integrál a vydal se na cestu. Jenže když se
pokusil Konstantu zaintegrovat zpátky -ouha!- v nekonečně-dimenzionálním prostoru
neměl žádné meze, a tak integroval a integroval, ale vycházely mu samé nesmysly.

Zmizením Určitého Integrálu a Konstanty však v království nastala nerovnováha: ze
zatuchlých diferenciálních rovnic začaly vylézat parciální derivace a vypukla válka.
Lomené funkce propichovaly svými extrémy exponenciální a mocniné nepřátele, citlivé
cyklometrické fňukny totálně zblbly a začaly si vyměňovat obory hodnot, hyperbola
podplatila limitu a dodefinovala se v 0, odmocniny ze zoufalství zkoušely odmocnit
záporná čísla a proradná parabola emigrovala do množiny komplexních čísel. Číslu e se
všichni posmívali, že je iracionální, a tak zaútočilo rovnou na krále Logaritma. Ten v
roztžitosti zapomněl, že je Uroze... ehm, Přirozený a nebohé číslo e logaritmoval, až z
něj zbyla 1. Tohoto zmatku využila Jordanova matice a svým kanonickým tvarem
ostřelovala počátek reálné osy.

Už už to vypadalo na zánik království, ale pak naštěstí přišla záchrana. Arcusova teta
Věta se na to nemohla dál dívat a vydala se za Důkazem, který zrovna koketoval se
sličnou Matematickou Indukcí. Popadla ho za implikaci, hrozivě se na něj podívala a
pravila: "Nechť je na celé reálné ose všechno v pořádku!" Důkaz výrok dokázal, a je to.

THE KONEC